Hudba, playback a keyboardy - podvod či ještě umění? (23.02.2005)
Často slyším kritiku na playback v televizi, že jenom "otvírají pusu" a berou za to "kdoví co". Zejména mladí jsou na to alergičtí, i když nemají být proč. Podle mého názoru je totiž třeba zásadně odlišovat dvě věci, a to jestli otevírají pusu na svůj hlas nebo na cizí. Důvody playbacku jsou z 99 % technického charakteru, tzn. ne proto, že by to snad zpěvák před kamerou nezazpíval, ale protože by kvalita zvuku nebyla nejlepší a náklady na kvalitní "živé" ozvučení a kapelu by byly mnohem větší. Pokud tedy zpěvák v televizi "otvírá ústa" na vlastní zpěv, nevidím v tom žádný problém, rozumím tomu, že to může někomu vadit, zejména když zpěvák "otvírání úst" neovládá.
Podobné hodnocení se dá aplikovat totiž i na hráče na keyboard, u kterých se zejména v posledních letech rozmohlo "hraní" z disket či z harddisků nebo přenosných PC hotových MIDI skladeb, ke kterým jenom zpívají a "dělají" že hrají. Vím o čem mluvím, sám hraju na tento nástroj s těmito možnostmi s Milanem Mocem v duu Harmonie, a osobně by mě takovéto hraní vůbec nebavilo. Sám naprostou většinu skladeb hraju "naživo", čili formou hraní akordů v levé ruce s podporou automatického doprovodu a hraním dohrávek, sól a ovládáním vokalizéru. Ale i v tomto "hraní-nehraní" z disket jsou rozdíly - znám hráče, kteří si MIDI skladbu sami nahrají a připraví nástroj po nástroji a na produkci pak přehrávají svoji hudbu a případně některý z nástrojů dohrávají "naživo", aby měli z produkce ten pravý "fíling". Důvodem pro tento způsob hraní není neschopnost hráče, ale většinou omezené vlastnosti nástroje, které nedovolují danou skladbu hrát dostatečně přesvědčivě "naživo" vzhledem k značným rytmickým či harmonickým složitostem. Takovéto hraní pak respektuju a mám z něj dobrý pocit. Problémem bývá skutečnost, že běžný posluchač nezná tyto "niance" a většinou hudebníka pomluví, že za něj hraje mašinka, bez ohledu na objektivní i subjektivní kvalitu vyluzovaného "šramotu".