Jak mě Jilda Záruba pomohl (26.02.2005)
Přečetl jsem si příspěvek na vzpomínkovém blogu mého kamaráda z dětství libičáka Jildy Záruby. Díky za jeho příspěvek, obdivuji jeho "pamatováka", detaily které mu uvízly v paměti, jsou vskutku obdivuhodné. Mě už zasáhl HOSIP s plnou silou, ostatně - paměť nikdy nebyla moje silná stránka, proto raději používám vnější typy paměti. Pokud jdu na nákup a mám za úkol koupi více položek než jednu, píšu si papírový blog na děrný štítek z 80. let.
Toto médium mám naštěstí stále k dispozici v hojném množství, neboť jsme jako firma zdědili několik skříní tohoto paměťového média po výpočetním středisku Chotěbořských strojíren. Tehdy to byl nějaký výhodný nákup - plné auto děrných štítků za zlevněnou cenu. Bohužel několik málo let po tomto nákupu došlo k nahrazení tohoto média prvními typy disket (tuším devítipalcovými) a vstupem dat z terminálů. Není bez zajímavosti, že na pořizovačích dat na tyto diskety jsem přišel do styku s první počítačovou hrou - autíčko, které se na znakové obrazovce proplétalo na klikaté silničce. Nicméně děrné štítky nám zůstaly ve velkém množství, tak již zhruba 15 let slouží jako vnější osobní paměť "pacientům" s výše zmíněnou chorobou. Naštěstí mám zatím pouze první fázi této zákeřné choroby, v které zapomínám hlavně tři věci: jména, čísla a... na tu třetí věc si nějak nemohu vzpomenout. (V druhé fázi se prý zapomíná zapínat poklopec a v té třetí rozepínat... to jsou vyhlídky...)
Ale abych se vrátil k osobě Jildy. Pamatuji si (mlhavě!), že už na škole vynikal v různých předmětech, psal různé články do časopisů a zejména si pamatuji, že uměl hezky kreslit a karikovat. Tuto jeho schopnost a talent jsem využil při tvorbě neoficiálního tabla naší maturitní třídy 4.A chotěbořského gymnázia z roku 1977. V těchto letech bývalo totiž zvykem vytvářet tabla dvě. Jedno oficiální, které smělo být veřejně vystaveno, a pak druhé, které mohlo být podle našich představ. Byl jsem pověřen vytvořením právě toho druhého. Požádal jsem tehdy Jildu, aby mi pomohl s načrtnutím postav, protože s tím jsem si dělal největší starosti. Výsledek nebyl nejhorší, tužkou mi načrtl postavy podle mých představ a já pak vše dotvořil fixkami a fotkami obličejů s "bublinami". Naštěstí nás napadlo toto tablo vyfotografovat, i když bohužel pouze černobíle - a zde je. Tablo 4.A 1977 - společné dílo mé a Jildy Záruby, staré 28 let.
