Kam mizí sociální pojistné? (18.03.2005)
Blesk normálně nečtu, ani si ho nekupuji, považuji ho za spíše bulvár. Můj bratr Karel mě však tuhle upozornil na článek, týkající se důchodů, konkrétně výpočtu výše odevzdaných peněz na sociální pojištění a průměrné výše obdrženého důchodu od státu. Z výpočtu vyplývá, že průměrný muž odevzdá spolu se svým zaměstnavatelem za život na sociálním pojištění cca 3,33 mil. Kč a obdrží pouhých 646 tisíc při dožití průměrného věku 72 let. Když se nad tímto výpočtem zamyslím, napadá mě mnoho věcí, které autor článku nevzal do úvahy, jako například progresi platu - a tím pádem i odvodů - během života, hrazení i jiných důchodů než starobních - např. invalidních - z těchto peněz. Stále ale určitě zbývá dost peněz k přerozdělení.
Nabízí se tedy nejen mnoho otázek, ale i odpovědí. Ta zásadní: Proč vláda a sněmovna stále nepřikročila k důchodové reformě a proč o ní stále jen mluví? Nabízí se odpověď: Protože by tyto peníze, vybrané jako sociální pojistné, nebylo už možné přerozdělit jinam. Na jiný účel než na sociální. Průhledný transparentní systém sociálního pojištění by toto znemožnil.
A proč je vlastně povinné státní sociální pojištění tak vysoké? Každé jiné důchodové pojištění u komerční důchodové pojišťovny je založeno na jasném vzorci, podle kterého se podle výše vložených prostředků, věku počátku pobírání důchodu a průměrného věku mužů / žen stanoví výše důchodu. Ne tak povinné státní sociální pojištění. Míra "solidarity" je u tohoto pojištění tak vysoká, že se z něj neplatí jen invalidní, vdovské, sirotčí důchody a mateřské dovolené. Z těchto peněz, které se daňoví poplatníci platí jako své sociální pojistné se platí zřejmě i celoživotní sociální příspěvky a důchody těch, co nikdy nepracovali, protože se jim nechtělo, vysoké "odchodné" a doživotní bohaté renty bývalých estébáků, vojenských důstojníků, policistů (i těch "zlobivých", kteří stačili odejít dohodou před tím, než je stihnul nadřízený vyhodit) a dalších. Z těchto peněz se, vážení, platí zřejmě i mnoho dalších "státních výdajů", o kterých nemá daňový poplatník ani tušení a o kterých raději nechci spekulovat.
Neprůhlednost je zřejmě jedním ze základních znaků, který prolíná státními veřejnými financemi České republiky. Umožňuje totiž centrálním orgánům zakrýt téměř libovolně velký průšvih. Je zajímavé, že když se něco takového stane, vždycky se peníze "někde" najdou. A na obecní úrovni je to mnou již dříve kritizovaná neoddělenost a neprůhlednost financování státní správy a samosprávy, která dovedně zakrývá dlouhodobé obecní sponzorování státních úředníků. Že to velmi vyhovuje současné levicové vládní garnituře mě nepřekvapuje. Ta má co největší přerozdělování jako hlavní programový cíl. Zazlívám to ale minulým vládám pravicovým, které tento stav zavedli a zakonzervovali.
A tak si myslím, že sociální pojištění, organizované a nařízené státem, je jen další z řady skrytých forem mzdového zdanění. S pojištěním to má - v řeči čísel - pramálo společného, spíše se nabízí slovo jiné - a to lichva. Ovšem v takovémto měřítku je to docela rána. Daňový poplatník - či spíše v tomto případě pojištěnec - je proti tomuto systému zcela bezmocný. Platit musí, umřít taky musí, co tedy zbývá? Snad jedině žít alespoň do 130 let, abychom to tomu státu v důchodu "pěkně vosolili". Nevíte někdo, jak na to? 8-)
P.S. Celé znění zmíněného článku v Blesku si můžete přečíst zde