Soumrak pozdravů? (30.04.2005)
Tak jsem si prolistoval nové číslo Echa a dozvěděl jsem se opět spoustu věcí. Například - že zítra dle inzerce pořádá chotěbořská česká sociální demokracie slavnost prvního máje. Zaujalo mě, že během programu vystoupí country skupina s názvem "Trosky". Jak příznačné.
Dále mě zaujal článeček Jany Tomáškové s názvem "Pozdravy aneb Horší už to nebude?", v kterém se zamýšlí nad způsoby, jakými dnešní lidé zdraví. Chtěl jsem k tomuto tématu také napsat pár slov, protože mě zaujalo jak se v poslední době ujal - hlavně mezi mláděží, zdravící dospěláky - unavený pozdrav "Dobrej". Pravda, je to lepší než "Čau, vole" nebo "Čus bus", ale přesto mě temto pozdrav přiměl k zamyšlení, kdo nebo co je vlastně "dobrej", a zda je to přání, zvolání nebo konstatování. Je to zřejmě nějaká zkratka, tak zkusme hádat: Co třeba "Koukej, jak sem dobrej, strejdo"! Ne, to nebude ono, to je moc dlouhé, co třeba "Jsem dobrej!", co? Že to není ono? Nebo že by "Buď dobrej a nezlob"? Ale ne, asi to znamená nakonec to staré známé, nicméně mě to připadá spíše jako: "Co se dá dělat, tak teda dobrej den, starče." Jen se jaksi začlo "šetřit" i v těchto "vodách" slovních projevů obyčejných mezilidských vztahů. Nedostatek času, esemesky bez hacku a carek, plné zkratek a v poslední době i bez mezer mezi slovy, umožňující vtěsnat do SMS zprávy o nejakou tu informaci více zřejmě způsobily, že se smrskávají i komunikační standardy. Do módy přišly jednoslovné pozdravy jako "Čus", "Zdar" a spousta dalších, zhusta nezveřejnitelných. Tak došlo i na zkrácení do jednoslovnosti toho nejobyčejnějšího pozdravu "Dobrý den". Jen se mi tak trochu zdá, že tím důvodem je - mimo zanedbatelné úspory pohybu čelistí a jazyka - tak trochu i strach, "že bych si přece zadal, kdybych pozdravil jako nějakej slušňák - dobrý den. A slušňák - to já přece nejsem! Musí mu stačit, že řeknu DOBREJ, ostatní si už musí domyslet."