Státní monopol nemocenského pojištění deleguje náklady na firmy (25.05.2005)
Tak nám vláda schálila další "hustý" zákon. Zaměstnavatelé budou platit zaměstnancům v případě nemoci zcela ze svých prostředků prvních 14 dní celou nemocenskou. Zároveň výše emocenské byla zvýšena. Povinný odvod pojištění na nemocenskou státu se sice o něco sníží (konkrétně snad z 3,5 na 1,9%?) Opět je však potvrzena jedna stará známá pravda - a to "Velkorysost se nejlépe projevuje z cizích prostředků". Návrh zákona jsem nečetl, jsem ale skutečně zvědav, jak bude zaměstnavatel kontrolovat, zda je zaměstnanec skutečně nemocen. Konkrétně - jaké k tomu bude mít legislativní nástroje, jak bude dokazovat, že... atd...atd. Zaměstnavatele tyto kontroly budou také něco stát - čili vyrojí se soukromé firmy, které budou tyto kontroly - samozřejmě za peníze - provádět. A firmám utěšeně porostou náklady. Už vidím ty hory žalob, kdy zaměstnavatel nezaplatil zaměstnanci nemocenskou, protože atd..atd.....
Dalším - od soc-dem vlády přinejmenším zajímavým - efektem bude podle mého názoru zcela legitimní snaha zaměstnavatelů zbavit se zaměstnanců, kteří jsou často nemocní. Takoví zaměstnanci se rázem stanou obrovskou nákladovou přítěží. Přitom zdravotní dispozice či indispozice je z valné většiny dána člověku už při početí.
Je mi jasné, že současný systém je zneužíván. Je jednoduché se "hodit marod" a pobírat nemocenskou, když třeba zrovna není práce. Chyba je ale někde jinde, a to podle mě v naprosté absenci kontroly ze strany státu. Stát, který má v tomto směru monopol a provozuje "nemocenskou pojišťovnu" totiž zjistil, že se mu "přestává vyplácet". Dokud natom "vydělával", tak mu to nevadilo. Postupně ale spousta "chytráků" začala tento systém zneužívat. A to hlavně proto, že je dosti děravý a v podstatě nexistuje kontrola "nemocných", zda jsou skutečně nemocní. Tak stát použije již mnohokrát osvědčenou metodu tzv. "skrytého delegování nákladů" (můj název!), jako ostatně u všech "státně-podnikatelských" aktivit, které se přestaly "vyplácet". Princip je velmi jednoduchý. Nikdo přece neví, ani nemůže vědět, kolik procent vyplaceného nemocenského pojistného tvoří prvních 14 dní a kolik za dny další. Jedinný kdo to ví je stát. Tak si stanovil taková procenta pojistného, aby se mu to vyplácelo. A ty vícenáklady? Ty zaplatí zaměstnavatelé, ti mají peněz dost. A nejen to. Stát se zbaví i nákladů na drtivou většinu kontrol nemocných. Ty bude muset také ponovu financovat či provádět sám zaměstnavatel, a to v prozatím značně nejasných legislativních mantinelech.
Já vím, že kritizovat je snadné, a že určitě nechápu "problém v celé šíři" a nemám dostatek relevantních informací k tomu, abych mohl o tak "složité" věci kvalifikovaně psát. Co ale s tím? Mám za to, že se zas nejedná až tak o neuchopitelnou záležitost. Jde opět o peníze, a je jisté, že o pěkně velké peníze, zisk z tohoto druhu povinného pojištění, které stát nechce pustit. Jde o to, že stát by se měl konečně vzdát monopolu nemocenského pojistného a přenechat tuto záležitost komerčním pojišťovnám a nechat na zaměstnancích nebo zaměstnavatelích, jak a u které pojišťovny se pojistí pro případ nemoci, jak je to běžné jinde. To je podle mne systémové řešení. Ubyde spoustu úředníků, zákonů a občané získají o kousek svobody navíc.