Politika = byznys (13.06.2005)
Jaká je česká potažmo evropská politika počátku 21.století? Přívlastků by se určitě dalo nalézt hodně. Drahá, komplikovaná, uzavřená, elitářská, zčásti určitě i "korytářská",... Nelze jednoduše, jednoslovně vyjádřit stav, v kterém se politická "elita" již natrvalo stala zvláštní vládnoucí "vrstvou" společnosti. Kdy již téměř vymizel prapůvodní účel politických stran, neboť skutečné zájmy příslušníků této vrstvy "špiček" politických stran a "těch obyčejných" občanu jsou - mírně řečeno - "dosti odlišné". Popravdě řečeno - divil bych se, kdyby tomu bylo jinak. Kdyby v českém parlamentu, v senátu, na ministerstvech a ve vládě byli převážně charakterní osoby, kterým by šlo jen a jen o optimální fungování státu a jeho institucí, o šetření peněz daňových poplatníků, o ochranu majetku a práv občanů a o zamezení korupce, plýtvání a tunelování.
Odlišnost motivů a zájmů většiny stranických špiček a běžných občanů naplno "vyhřezla" i na evropské úrovni při schvalování Smlouvy o ústavě EU. Tam, kde ji schvaloval parlamet, proběhlo vše "bez problémů" (pokud si pamatuji - velkou většinou hlasů), pokud schválení vyžadovalo souhlas občanů v referendu - občané řekli NE. A politici se lekli. Právem. Lekli se toho, že občané si dovolili s nimi nesouhlasit. S nimi - neomylnými! Tak zasedli k politickým stolům a za naše peníze vymýšlejí a vymýšlejí. Co asi. Jak by to zařídili, aby jim do toho občané už nemohli mluvit a aby se rychle zapomělo na tato odmítnutí. Politici najednou nechtějí slyšet a poslechnout rozhodnutí nejvyšší demokratické síly - referenda. Oni by ho rádi vyslyšeli, kdyby byl výsledek opačný, shodný s jejich zájmy. Jejich vlastní pravidla jim totiž vyhovují jen do té doby, pokud oni vyhrávají. To ale už silně zavání (či spíše zapáchá) politickou zvůlí a elitářstvím, ne-li něčím ještě horším.
Politik přece zcela jistě není Bůh, ani vládce Jím seslaný na zem. Je jen a jen normálním řadovým občanem, dočasně pověřeným správou věcí veřejných, nic víc, nic míň. Nabízí se ve volbách jako každé jiné "zboží" a slibuje občanům, že se jim povede líp, když ho pověří touto správou. Že zajistí jejich lepší bezpečnost, vzdělání a zdraví, že zamezí korupci a požene k odpovědnosti tuneláře a zloděje. Je posléze ve volbách občany vybrán k legislativnímu nastavení komplikovaných systémů, k řešení složitých problémů ve zdravotnictví, školství, státní správě, vnější i vnitřní obraně a zahraniční politice, je povolán nastavit systém státních, kontrolních a donucovacích institucí tak, aby pomáhaly občanům a zamezovaly korupci a zneužívání moci. Bohužel - vypadá to tak, že zájmem a ambicí většiny politiků není řešit tyto problémy. Svou komplikovaností, provázaností a dlouhodobostí totiž zjevně přesahují nejen schopnosti většiny politiků, ale i míru jejich vůle je vůbec nějak v rámci volebního období konstruktivně řešit. Vymlouvají se na úředníky ministerstev, na složitost a nepružnost systémů, které sami vytvořili. A hlavně - mají jiné starosti a priority. Aby občané museli jenom platit, platit, platit a politici zejména a jenom o těchto penězích rozhodovat a "přerozdělovat" tím správným směrem. Politika jako správa věcí veřejných je totiž dnes hlavně správa peněz veřejných a ne slibované řešení problémů. Správa a rozdělování obrovských peněz. Tak obrovských, že když si někdo z politiků "nenápadně" nějaký "drobek" z tohoto koláče ulomí, přihraje kamarádíčkovi či jinak prohospodaří nebo "zašantročí", ani se to nepozná. Státní majetek je nesmírný, tak když si nějakým "zákonným" způsobem pomůže k přesunu jeho "nepatrně malé" části do své kapsy, tak je to přece v pořádku, nebo snad nee?
Toť zásadní otázka. Pojem "politická odpovědnost" a "politický vkus" jsou totiž v našich zeměpisných šířkách a délkách pojmy téměř neznámé, či spíše bagatelizované a nemoderní, a v politických kruzích platí prý dokonce za sprosté slovo. Politika je totiž už dávno daleko víc o byznysu, a nejenom politickém, než o "blahu občanů" či podobných blábolech. Jenom se to nesmí říkat nahlas. A byznys v politice? Není nic lepšího. Podnikat v prostředí, v kterém máte možnost podnikat s nesmírným cizím majetkem bez jakékoliv odpovědnosti, stanovit si vlastní pravidla a mít zároveň doživotní beztrestnost? To skutečně nemá chybu. To je ale dnešní politická realita. To už ale není demokracie. Demokracie musí mít pevné kontrolní mechanizmy a zejména musí být založna na politické kultuře, v které je alfou i omegou pojem "politická odpovědnost". Bez ní to už není ani právní ani demokratický stát. V praxi to znamená - presumpce viny pro politiky. Sebemenší stín podezření musí znamenat - minimlně dočasné - odstoupení z funkce či složení mandátu. Jinak to nejde.
Námitka může znít - "můžeme si za to sami, koho jsme si zvolili, toho tam máme." Omyl. Okruh osob, které nastoupí po volbách do sněmovny je velmi omezen a hlavně - výběr a pořadí na kandidátkách je zcela vnitrostranickou záležitostí, tedy záležitostí velmi omezeného okruhu několika stovek, možná tisíc osob. Volební systém je totiž uspůsoben zájmům právě těchto stran, a ne zájmům voličů. Volič si nemůže vybrat jemu důvěryhodné osoby, jako třeba při obecních volbách. To se stranám nehodí "do krámu". Nebo - nedej bůh - někoho škrtnout! (což se za komunistů mimochodem paradoxně mohlo) To by jim voliči mluvili do personální (=mocenské) politiky. Tak voliči reagují po svém - zhnuseni nepřijdou k volbám. Taky řešení. A to je přesně to, co politikům naprosto vyhovuje. Nakonec - stačí, když k volbám přijdou sami politici s příbuzenstvem, zvolí sami sebe a volby jsou platné. Geniálně jednoduché a neprůstřelné. Spolu se systémem uzákoněného bohatého financování politických stran z peněz daňových poplatníků nemá žádný jiný politický sbjekt (pokud by nebyl zrovna bohatě financován nějakým multimilionářem) šanci.
A tak se vůbec nedivím, že se politici tak bojí zákona o obecném referendu, tak běžné a potřebné to instituce v normální fungující demokracii. Někteří kverulantští voliči by totiž pak mohli navrhnout (a dokonce prosadit!) například konání referenda o existenci senátu, o existenci krajů, o imunitě poslanců nebo..... hrůza domyslet! Jó demokracie - to je, pane, věda! To se musí umět!