Nedělní odpoledne v Hlinsku (11.07.2005)
Uplynulý víkend byl na červenec výjimečně uplakaný a nevlídný. Tak jsme se v neděli odpoledne sebrali a udělali si výlet za "duchovní potravou" do Hlinska. Od tety z Horního Bradla - paní učitelky Marie Stehnové - jsme dostali tip na výstavu maleb Vlasty Kahovcové v hlineckém divadle u řeky. Ano, je to tatáž paní Vlastička Kahovcová, která zpívala dlouhá léta v pěveckém triu doprovázejícím božského Káju Gotta. Měl jsem s sebou jako vždy svůj foťák, takže jsem opět něco nafotil, ale - upřímně řečeno - styl této malířky je na můj vkus příliš jednotvárný. Konečně - posuďte sami, zde, zde, zde a i zde, a ještě zde se můžete podívat na trochu povedenější snímky jejích obrázků. Problém byl v tom, že většina obrázků byly reprodukce za sklem, což lze fotit dosti obtížně, s bleskem už vůbec ne. Tak jsem se zaměřil na těch několik málo originálů, ale opět pouze bez blesku. Obrázky byly velice propracované, do nejjemnějších detailů, skoro bylo obtížné odlišit je od fotografie. Problémem pro mne bylo, že byly příliš monotematické, všechny tak říkajíc na jedno kopyto, jakoby nějaká velkovýroba. Takový obrázek musí dát skutečně dost práce, nicméně i cena - kolem 20-28 tisíc - se mi zdála poněkud přemrštěná, i cena reprodukce (lepší xerokopie) byla kolem dvou tisíc! Tak to vážně nemusím. Podívání to nebylo špatné, ale po zhlédnutí čtyřech až pěti obrázků máte dojem, že jste to již "v bledě modrém" viděli. Pozor - výstava je denně otevřena pouze do 16 hodin. Před divadlem jsem stačil ještě vyfotit u řeky hezky vybarvenou kachnu.
Nicméně v divadle jsme získali informaci o další výstavě, a to ve Studnici, kousek nad Hlinskem na spojovací silnici do Krucemburku, která vede malebnou lesnatou krajinou. Tak jsme se vydali ještě do Studnice, kde v bývalé škole vystavují obrazy pana Františka Jákla, malíře s požehnaným věkem více než 90 let. Naše babička na něj v Hlinsku upozornila, vzpomněla si, že od tohoto malíře máme doma jedem pěkný "širokoúhlý" obraz krajiny s rybníkem, tak mě to začalo zajímat. Ve Studnici nás čekal pěkný - a příjemně vytopený - sál v prvním patře s asi 25 obrazy pana Jákla. To byla jiná káva. Zajímavé a odvážné barevné kombinace, každý obraz jiný, prostě - tady se mi líbilo víc. Zde si můžete počíst malé povídání o obrázcích pana Jákla od pana Františka Sadovského. Nafotil jsem i pár obrazů, ale obrazy mi nějak nejdou. Možná jsem to měl i nějak špatně nastavené, barvy prostě nejsou "to ono". Nicméně - zde, zde, zde, zde, zde a zde můžete nahlédnout jak "přibližně" tyto obrázky vypadají. I když některé byly několik desítek staré, čas většinou neubral skoro nic na zvláštních zajímavých barevných kombinacích. Nejsem žádný znalec umění, umění dělím výlučně na to, které se mi líbí a které "nemusím". Toto byla jednoznačně ta první skupina.
Ze Studnice jsme pokračovali výše zmíněnou silničkou směrem na Krucemburk. Bylo mlhovno či - jak by řekli naši východní sousedé - hmlisto, vlhko, nevlídno. Nicméně jsem zastavil a udělal několik snímků "uplakané" přírody. Dva z těchto obrázků jsou k vidění zde a zde. Skoro přesně za dvě hodiny jsme tedy zvládli i s cestou dvě pěkné výstavy obrázků, můžu jen doporučit takové strávení deštivého půldne. Jak jsem zjistil - podobných výstav je v našem okolí povícero, takže určitě bude pokračování příště.... A těším se samozřejmě na srpnovou vernisáž obrazů malíře Paráka v našem městském muzeu.
