Libické zvony (04.12.2005)
Dneska zase trochu z jiného soudku. Je to už hodně stará historie. Za druhé světové války němci ukradli v mnoha kostelech zvony, aby z nich vyrobili zbraně. I v Libici nad Doubravou, mém rodišti, se tak stalo, byly uradeny dva větší zvony a zůstal tam jen jeden, který funguje dodnes. Naštěstí, v souladu se svým neskutečným smyslem pro pořádek, tuto krádež němci tehdy zadokumentovali a potvrzení o této akci zůstalo ležet v obecním archivu. Před více než dvěma lety přišel mému otci, který roky vykonává v libické farnosti jakousi nepsanou funkci správce a kostelníka, dopis ze Švýcarska, adresovaný libické farnosti. Po odborném překladu vyšlo najevo, že Německo údajně ná zájem nahradit (částečně) škody, způsobené právě odvezením ukradených zvonů. Byla požadována veškerá dokumentace o odvezených zvonech včetně překladů do němčiny. Potvrzení němců o zkonfiskování, zápis v dobové obecní kronice, fotografie snesených zvonů vedle kostela, atd. Otec všechny tyto dokumenty zajistil a odeslal na adresu v dopise uvedenou.
Téměř dva roky se nedělo nic, až letos přišlo oznámení, že libické farnosti přísluší náhrada ve výši 1.000 euro, a za několik měsíců nato přišel poukaz asi na 680 euro (zbytek zůstal "za nehty" bankám a úřadům, kterými tyto finance prošly). Bylo jasné, že za tyto peníze by se nepořídil ani umíráček. Co tedy s těmito penězi? Otec se rozhodl použít je na zvon, ale trochu jiným způsobem. K obdržené částce přidal ještě 2x tolik z prostředků farnosti a zajistil zakoupení a namontování automatického zvonění k stávajícímu zvonu. Sehnal firmu z Přerova, vyjednal všechny nutné obchodní záležitosti a už více než týden v Libici zvoní zvon vždy v poledne a v 6 hodin večer. Vzhedem k jeho už vysokému věku a snížené pohyblivosti jsem osobně přebíral tuto perfektně provedenou zakázku od přerovské firmy Boroko z Brodku u Přerova a jako jeden z prvních jsem ve zvonici libického kostela uvedl do pohybu zvon libického kostela s namontovaným lineárním motorem a obdivoval jsem zajímavé technické řešení bez jakýchkoliv otáčivých dílů, jehož velkou předností je vysoká spolehlivost za jakýchkoliv povětrnostních podmínek, bezhlučnost a trvanlivost. Při předávání hotového díla jsem byl také proškolen v programování tohoto automatického zařízení a mohu se tak honosit - mimo svou programátorskou profesi - mnou vymyšleným novým titulem "programátor zvonů od sv. Jiljí" :-)
Dlužno říci, že libičtí obyvatelé si na pravidelné zvonění velmi rychle zvykli a mně nezbývá než všem libickým občanům blahopřát k tomuto adventnímu dárku, na jehož začátku byl možná onen dopis ze Švýcar a na jehož konci nápad a jeho úspěšná realizace pod taktovkou mého činorodého taťky, který se již mnoho let stará o libický kostel sv. Jiljí. Zejména jeho zásluhou je tato dominanta stejnojmenného libického náměstí v takovém pěkném stavu, v jakém je. Za peníze, které na kostel přišly právě kolem revoluce v roce 1989, postupně zajistil takový rozsah oprav celé střechy, exteriéru i interiéru, který by se dnes nepořídil ani za desetinásobek této sumy. Má můj velký obdiv a doufám, že nejen můj. Když tedy budete projíždět Libicí kolem 6. hodiny večer, zastavte a zaposlouchejte se do čistého a plného zvuku starého zvonu, rozhoupávaného nejmodernější automatickou technikou. Řekl bych - spojení takřka dokonalé. Jen se obávám, že tolik let, jako zvon, zcela jistě nevydrží... No - málo platné - naši předkové přece jen vyráběli věci tak nějak festovnější a trvanlivější. Naštěstí.