Nový předmět na ZŠ - "kapitalistická tržní praxe pro spotřebitele"? (20.12.2005)
Češi budou po Vánocích dlužit až 415 miliard korun. Tato zpráva ve mě vyvolává řadu otázek bez odpovědí ale jedna z nich převažuje: Jsme jako občané a spotřebitelé dostatečně připraveni na trh včetně jeho mnoha více či méně skrytých nebezpečí pro jednotlivého spotřebitele? A pokud ne, jak a kdo by nás měl připravit? Toť asi ve stručnosti formulace otázky, nad níž se stále častěji zamýšlím. Vím, lze nad ní mávnout rukou či poklepat si na čelo a věc je vyřízená.
Ve skutečnosti se ale za termínem "trh" skrývá řada seriózních disciplín, které mají většinou jediný cíl: zvýšit obrat, prodat co nejvíce zboží či služeb, a to co nejrychleji s minimálními náklady, s minimálním rizikem a zejména s co nejvyšším celkovým ziskem. Na toto téma bylo jistě napsáno a řečeno již mnoho, tisíce pracovníků je za tímto účelem školeno v mnoha speciálních disciplínách, reklamní agentury se předhánějí v nápadech jak zaujmout (jakkoliv) co nejvíce zákazníků a přitom jim nenápadně nabízet něco, co vlastně vůbec nepotřebují. Ve všech druzích médií jsme denně masírováni profesionálními reklamními kampaněmi, vytvořenými speciálními týmy reklamních odborníků a psychologů. Zaklínací slova a sousloví jako "akce", "sleva bez navýšení", "dárek navíc", "dva za cenu tří", či "zdarma obdržíte.." otvírají peněženky či kreditní karty stovek a tisíců spotřebitelů jako na běžícím pásu. A nemáme-li peníze? To přece není žádný problém. Peněžní ústavy i specializované kreditní firmy nabízejí úvěry doslova jako housky na krámě. Splátky bez navýšení, půjčky bez ručitele, atd, atd. Co tím chci říct: pouze to, že pouze jednostranně, a to pouze na straně nabídky trhu stojí profesionální, speciálně školené týmy mezinárodního kapitálu s obrovskými znalostmi, zkušenostmi a potenciálem, které nás jako spotřebitele denně oblbují speciálními psychologicko - reklamními metodami. Které využívají i takové záležitosti jako podprahové vnímání, kombinace vyvolávání kontrastních citů, sex, speciální rozložení zboží v regálech (to je prý celá věda!), atd. Původní účel reklamy - upozornit spotřebitele na nový výrobek - je již dávno druhotný a většinou zcela nevýznamný. Byl potlačen a nahrazen dravým, dlouhodobým, opakovaným a cíleným psychologickým masírováním spotřebitele všemi dostupnými prostředky. To vidím jako potenciální nebezpečí pro nepřipraveného či "neproškoleného" spotřebitele. Trh totiž potřebuje spotřebitele. Moc spotřebitelů. Bez spotřebitelů by samozřejmě trh neexistoval. A neexistoval by ani stát, protože by nikdo neplatil daň z obratu...
Proto se zřejmě i státu velmi zamlouvá, když spotřebitelé spotřebovávají a spotřebovávají a plní tak utěšeně státní kasu. Sice mnohdy nevědomky, zato však permanentně, totiž při jakékoliv spotřebě. Proto asi také nejsou spotřebitelé náležitě státem vychováváni a systematicky vzděláváni, aby byli důstojným soupeřem na bitevním poli trhu. Znalost legislativy spotřebitelem je zcela ponechána na jeho libovůli a iniciativě, stejně jako jeho schopnost se se svody profesionálních nástrah trhu vyrovnat. Je ponecháno zcela bez podpory jak a zda jim zcela porozumí, zda a jak jim odolá či zda jim pravidelně (a zhusta rád) podléhá. Kupuje věci, které vůbec nepotřebuje, kupuje nekvalitní věci, které brzy zahazuje, kupuje, kupuje a kupuje. Zbožím se postupně stalo již téměř vše. Kupuje se i například naděje na zbohatnutí (loterie) či kupuje se "jistota" nezchudnutí (i když kolikrát značně pofidérní - pojištění). Kupují se i rady (dobré i špatné), stále více peněz se vydává za položky patřící do "škatulek" zábava, sport, koníčky, zdraví a léky, dovolené, dále samozřejmě hadry, šminky a vše co souvisí s "osobní image". Mimochodem - tak se mi nějak zdá, že v poslední době daleko více záleží jak člověk vypadá, kde má jaký silikon a co má na sobě (včetně ksichtu), než co má v hlavě a srdci. Ale je to možná jen můj dojem.
Nevím, ale mám za to, že škola možná má i na tomto poli dluh. Že by už děti školou povinné měly poznat tyto mnohdy rafinovaně skryté nástrahy trhu na naše (doufám že většinou poctivě vydělané) peníze. Že by možná už základní škola měla zavést předmět, který by člověka fundovaně připravil na praktický život v dravém a nelítostném tržním prostředí a vtělila by do něj nutné praktické základy tržní a daňové legislativy, základy podnikání a zaměstnávání, úvěrové teorie a praxe, hospodaření rodiny, péče o vlastní zdraví, atd. Nemyslím si, že by tuto roli měli a mohli zastat ve všech případech rodiče už proto, že rady a poučování od rodičů děti (zejména ty odrostlejší) neberou vůbec vážně a procházejí jim zpravidla dutinou lebeční zcela bez zastávky (tzv. "pendolíno-efekt"). Sám například nyní - s hrůzou - zjišťuji, že ač moje - podle věku dospělé - děti například v oblasti používání internetu mají poměrně obsáhlé znalosti a praktické dovednosti, nemají o některých základních věcech praktického života ani potuchy, dokonce ani kolikrát netuší kde a proč je hledat. Kdejaký "podnikatel" nebo zaměstnavatel je tak pravděpodobně dokáže "opít rohlíkem" - tedy pokud se samozřejmě nechají či nezeptají se jinde.
Je tedy sice dobré, že naše děti se ve škole dozvědí například detailní stavbu buněčné tkáně dvouděložných rostlin. Že uslyší a možná si i na několik týdnů či měsíců zapamatují některé encyklopedické vědomosti - například názvy básnických sbírek našich významných básníků. Že vyjmenují naše panovníky či prezidenty ve správném pořadí. Tyto informace jim ale v praktickém životě (a obávám se že ani v případném zaměstnání) příliš nepomohou.