NoteBLOG – Školní jídelna - dojmy ze slavnostního otevření

Školní jídelna - dojmy ze slavnostního otevření (18.01.2006)

Nová školní jídelna - hlavní a nejdražší stavba tohoto volebního období. Včera odpoledne proběhlo její slavnostní otevření, i když do provozu - prozatím zkušebního - byla uvedena již o několik dnů dříve. Stavba, která nebyla ve volebních programech a která v podstatě smetla ze stolu jiné potřebné investice, připadající v úvahu. Stavba stála 35,6 mil. Kč, z čehož necelou polovinu 17.5 mil. pokryla státní dotace. Třípodlažní stavba, která byla postavena, osazena veškerou potřebnou technologií a uvedena do provozu v rekordním čase šesti měsíců, do čehož je započtena i demontáž budovy stávající. Klobouk dolů. Jídelna je hezká a prostorná, vyhovující všem hygienickým, bezpečnostním i stavebním normám a její interiér je zcela jistě nesrovnatelný s původním. Zúčastnil jsem se na tomto slavnostním otevření, takže jsem byl zvědav, zda jsou pravdivé argumenty autora článku Nová školní jídelna, které hovoří o určitých zásadních nedostatcích zejména technologie výdeje.

Hovořil jsem na toto téma s několika "zasvěcenými" včetně paní ředitelky a v podstatě musím dát všem výtkám v uvedeném článku za pravdu. Hlavním problémem bude zcela jistě vlatní výdejní pult a mycí linka s pásem na špinavé nádobí, neboť tato zařízení byla evidentně vyprojektována pouze na plynulý výdej daného poštu jídel. Se všemi jsem se shodl, že takto to nemůže zůstat. Zásadním problémem je ale čas, ve kterém musí jídelna vydat cca 1200 jídel. Jsou to prakticky pouhé 2 hodiny, i když výdejní doba je podstatně delší. Navíc příchody žáků a studentů jsou natolik nárazové (z více škol najednou), že by takovýto nápor nezvládla ani dvě nebo tři výdejní místa. Školy o změně rozvrhů z důvodu plynulejšího vytížení jídelny nechtějí ani slyšet, což mě dost překvapilo. Z hovoru jsem vyrozuměl, že mezi vedeními škol a vedením jídelny je jistý "napnelizmus", který zřejmě zapříčinil mimo jiné i neúčast vedení těchto škol (mimo gymnázia). Je smutné, že ani v rámci města se nejsme schopni dohodnout a vyjít si alespoň trochu vstříc aby se tato poměrně zásadní věc vyřešila. Bude na vedení města tato jednání obnovit a všemi dostupnými prostředky dospět k potřebné dohodě.

Překvapilo mne rovněž, že projekt školní jídelny nebyl konzultován s vedením škol ani s pracovnicemi jídelny či dokonce se zástupci strávníků. Možná se mohlo některým nedostatkům předejít už v této fázi, kdy by to město nic nestálo. Divím se, že ani projektant o takovouto konzultaci evidentně nestál a vyprojektoval v podstatě shodnou technologii výdeje (co se týká pohybu strávníků) jako v původní jídelně. Trochu mě to připomíná kauzu nerealizovaného projektu městského kina...

To ale neznamená, že v jídelně vše zústane tak, jak to je. Úprava samotného výdejního pultu tak, aby byl umožněn paralelní výdej obou druhů jidel (2 fronty) a posílení počtu výdejních míst na 3 zřejmě budou nutností. U pásu na šponavé nádobí jsem navrhoval postavit "vyrovnávací paměť", dva stohovací vozíky na tácy se špinavým nádobím, na které by studenti odkládali nádobí v případě zahlcení dopravního pásu. S tím zřejmě bude souviset i posílení počtu pracovníků ve výdeji a u mycí linky na tyto 3 hodiny výdeje plus dozor. Dozor je vůbec zase specifický problém. U většiny okolních jídelen tento problém nemají, neboť školní jídelna je "přifařena" k nějaké základní škole a dozor vykonávají sami učitelé. Zde - protože je školní jídelna samostatné zařízení - se školy o dozor nezajímají. Konec konců - je to v pořádku - mají také nárok na polední pauzu. Znamená to ovšem další pracovníky, kteří budou tento dozor vykonávat. Mám za to, že na zvýšené provozní náklady by měl přispět kraj Vysočina, který na vlastní stavbu nedal ani korunu, i když se v ní stravují studenti gymnázia, tedy školy kraje Vysočina. Problémem samozřejmě bude to z kraje "vyrazit". Velké naděje v tomto směru nemám.

Ještě jednou tedy velký dík všem, kteří se na této stavbě podíleli i všem kuchařkám, které připravily pro účatníky slavnostního otevžení "malý rautík" - samozřejmě na náklady dodavatele stavby. Ptal jsem se sám sebe, zda to není úplatek - pro jistotu jsem si vzal jenom dva řízky a kafe, abych tolik své svědomí nezatížil... :-). No dobře, tak ještě dvě sklínky vína.. Popovídal jsem si s mnoha lidmi o věcech veřejných i soukromých, o jídelně i mimo jídelnu a domů jsem tak dorazil až kolem půl deváté. Ale stejně mi celá akce připadala tak trochu jako jedna z budovatelských fází - jak se kdysi říkalo a jak vtipně poznamenal Jirka P. - "Odměňování nezúčastněných"..Tak asi proto nyní pevně doufám, že se těch několik vad na kráse a zejména účelnosti jinak velmi pěkné stavby brzy "doladí", že i vedení chotěbořských škol najdou ochotu ke kompromisům tak, aby vlastní provoz nepřipomínal poslední z těchto známých budovatelských fází - "Potrestání nevinných".

A na závěr - jak jinak - pár foteček:

...závěrem ještě BONUS - pár fotek z nedělní vycházky v Horním Bradle:

Komentáře

1. komentář napsal(a) morous dne 18.01.2006 v 08:58

nad něčím se dají přimhouřit oči (kluzká dlažba, úzké dveře, ...), ale nelze nevidět to, že čas ztrávený v jídelně se výrazně prodloužil. že oběd ve staré jídelně trval cca. 20 minut a v nové 45 minut. to je vážně tristní a zase to ukazuje na to, že u nás v chotěboři si nejsme schopní ohlídat žádný projekt, žádnou stavbu. když už se něco náhodou postaví, tak to má tak velké nedostatky, že je to do nebe volající. viz.: havlíčkobrodská silnice, projekty kina, sportovního megaareálu, problémy se zástavbou za jatkama atd. město není schopné specifikovat požadavky, neustále se spoléhá na externí odborníky (projektanty, firmy, atd.) a potom jí vždy někdo prodá zmetek. jídelna, přestože je na pohled pěkná, je toho dalším důkazem.

2. komentář napsal(a) Z. Kőnigsmarková dne 19.01.2006 v 13:46

K neúčasti ředitelek základních škol Vám jen mohu jen vysvětlit, že v tento den jsme byli obě na školení v Praze, toto školení nešlo ani přeložit ani vynechat, protože je součástí cyklu pro vzdělávání pro ředitele. Za naši školu se zúčastnil zástupce ředitelky pan Karel Stollin. K různým koncům vyučování, jak píšete, se školy staví odmítavě,ale nevím jak byste si to představoval, třeba 6.A by končila 5. hodinu po 20 minutách, pak by měla 60 minut na oběd a hodinu by pak 25 minutami dokončila, 6.B by měla 5. hodinu 30 minut a pak 15 a tak dále? Nevím , co by na to řekla ČŠI, nebo spíš vím..... Ale vážně: Pokud bychom chtěli dodržet konce hodin, jak mají být a končit vyučování každá škola jinak, museli by zastupitelé prosadit úpravu příjezdu a odjezdu autobusů, před 8.05 nemůžeme se začátkem vyučování jít, protože autobusy z okolních obcí přijíždějí podle jízdního řádu v 8 hodin. V naší škole máme na 2. stupni skoro polovinu žáků, kteří jsou vázáni na autobusové spoje.K dozorům bych poznamenala, že učitelé celou dobu rekonstrukce a stravování v jeslích drželi dozory nad strávníky zcela bez jakékoliv náhrady, kterou paní ředitelka školní jídelny původně slibovala a pak smetla ze stolu.V jídelně, která patří k nějaké škole jsou obědy učitelů hrazeny také jinak - školy v Chotěboři ze svého rozpočtu přispívají na provozní náklady na vaření obědů pro učitele - jídelně tedy přijdou další peníze, za které by právě mohly zaplatit dozor.Určitý napnelismus plyne i z toho, že rodiče si na podmínky v jídelně stěžují ve škole a když se tyto stížnosti snažíme řešit, tak se setkáváme s nepochopením, problémy se neřeší a my i rodiče z toho máme trapný pocit. To je jen několik poznámek ne zle míněných, ale na vysvětlenou.

3. komentář napsal(a) Jirka C. dne 19.01.2006 v 14:27

Děkuji za Váš názor a vysvětlění, paní ředitelko, ale stejně si myslím, že řešení plynulého odbavování studentů v jídelně nevyřeší sebelepší organizace v samotné jídelně, pokud během 10 minut přijde 400-500 strávníků. Jídelna má otevřeno více než 3 hodiny a řešení plynulého výdeje je podle mého názoru zejména v dohodě škol a jídelny směrem k alespoň trochu plynulejší docházce studentů na oběd. Nejsem odborníkem ani ve školství ani v oboru hromadného stravování, ale myslím si, že pokud je dobrá vůle, jde dohodnout a vyřešit spoustu věcí. A zastupitelstvo by tuto dohodu zcela jistě podpořilo - pokud bude nějaké rozhodnutí zapotřebí.

4. komentář napsal(a) Marie dne 19.01.2006 v 17:56

Jirko,děkujeme za pěkné fotky od nás. Musím se přiznat,že ač znalec zdejšího okolí, dalo mi dost práce identifikovat poslední obrázek.

5. komentář napsal(a) kujon dne 20.01.2006 v 23:58

400-500 lidí, hm. Oprvdu by byl tak velký problém půlce udělat oběd od 11-12hod. a druhé polovině od 12-13hod.?

6. komentář napsal(a) Jilda dne 23.01.2006 v 17:07

Neměl bych, nic mi do toho není, ale když ten zpropadený Jirka C., rodák z L., tady vždycky napíše něco, při čem mě napadají souvislosti. Někdy na konci sedmdesátých let jsem se v Pardubicích na koleji VŠCHT sešel s jedním mladým architektem, který zrovna projektoval školní jídelnu. Nadával na bolševika, rozuměj tehdy vládnoucí stranu, že si neviděj na špičku nosu, protože ho nutí projektovat školní jídelnu podle zaběhnutých praktik a jeho nápady považujou za praštěné. Ony to nebyly tak úplně jeho nápady, přivezl si je z tehdejší kapitalistické ciziny (ze Západu, jak jsme říkali), myslím teze, pohled na věc si přivezl. Ukazoval mi svoje nákresy. Ta jeho jídelna nebyla jako nádražní hala s řadou vyrovnaných stolů v zákrytu, byly tam různé boxy, různé členění, barvy, různé materiály na stěnách a na stropě... Trošku to připomínalo moderní restauraci. Člověk s jídlem si mohl sednout do otevřeného prostoru, chtěl-li, nebo do uzavřeného, když hodlal poklábosit se spolužačkou, podle nálady si vybral barvu koutu, takové intimní to bylo, co si vzpomínám. Říkal něco v tom smyslu, že jídelna jako jedna hala bez zvládnuté akustiky produkuje neuvěřitelný hluk, člověk se nají, ale bez požitku, je to jako jídlo z papíru. Měl vymyšlený i úklid, protože ty boxy nebo zástěny, nebo co to bylo, byly od země ke stropu, ale dole na takových nožičkách, takže vlastně netovořily pro hadr na holi žádná zákoutí, už si to tak moc nevybavuju... Ale co mi utkvělo v paměti, je, jak nadával na bolševika. Že jídelny jako nádražní haly, kde je řev a neútulno (třeba kovové židle na dlažbě), může stavět jen nekulturní národ, přijít, nažrat a vypadnout, že se tady na to může vykašlat, že zdrhne na západ, tam že by něco takového - myslel tu nádražní halu - určitě nepostavili. Nevím, jestli emigroval, nikdy jsem se s ním už nesetkal (dokonce si ani nemůžu vybavit jeho příjmení), dávno už jsem na něj zapomněl... Když tu jsem si otevřel NoteBLOG Jirky C., podíval se na fotografie a vzpomínka na architekta z Pardubic jako by najednou sama naskočila. Vím, nic mi do toho není, ale fakt za to nemůžu... J. Z.