NoteBLOG – Některé výroky skutečně nestárnou

Některé výroky skutečně nestárnou (01.03.2006)

Dal jsem si k prvnímu výročí NoteBlogu takové vnitřní předsevzetí, že se už pokud možno nebudu vyjadřovat k vrcholové politice. Doufám, že se tímto příspěvkem neprohřeším příliš, ale nemohu jinak. Na blogu M. Macka jsem si dnes přečetl něco opravdu inspirujícího. Nebojte se - nejde o myšlenku či výrok autora. Tedy - je to něco, co by mohlo či spíše mělo být inspirujícími slovy pro naše politiky, zejména pro exekutivu. Domnívám se dokonce, že by tato slova měla být vytesána zlatým písmem v jednací místnosti vlády a nejlépe by měla být vždy povinně předčítána před každým jejím zasedáním stejně jako musí být každý zatčený nejdříve seznámen se svými právy. Často mám totiž dojem, že zájmy těch, o kterých se rozhoduje a kteří ten celý politický cirkus platí, leží někde pěkně hluboko vespod. To, že si na demokracii zatím pouze hrajeme, a že nás čeká ještě předlouhá cesta, dokumentují mimo jiné i následující nádherná slova amerického prezidenta Ronalda Reagana, z kterých vyzařuje něco zcela jiného než z výroků našich současných vládních předtavitelů. Čiší z nich především pokora a pochopení. Pochopení podstaty obrovské odpovědnosti mocných, kterou cítí a ctí opravdová osobnost, opravdový politik v opravdové demokracii. Když jsem si na druhou stranu přečetl dnešní "nedokončený" rozhovor paní M. Jílkové s dr. Rathem v MF Dnes či vzpoměl na pokyn ČSSD o nynějším očistném "předvolebním" nuceném odstupování osob, podezřelých ze zapletení do skandálů, z kandidátek, uvědomil jsem si onen propastný rozdíl. Nuže - zde je onen výrok:

Jsem si jist, že každý pociťuje lítost nad jedincem, který upadl do příkopu na kraji cesty nebo v naší soutěživé společnosti nedokázal udržet krok s ostatními. Můj vlastní soucit však nadto patří i těm milionům neopěvovaných mužů a žen, kteří každé ráno vstávají, posílají děti do školy, odcházejí do práce, snaží se uhradit všechny poplatky za bydlení, platit nehorázné daně, aby umožnili soucítění s méně šťastnými, a kvůli tomu všemu musí obětovat mnohé ze svých tužeb, snů a nadějí. Vláda jim dluží něco lepšího než jen další a další nápady, jak je přimět k tomu, aby sdíleli plody své dřiny s ostatními.

Přidat komentář

Povinné položky jsou jméno, komentář a antispam; e-mail nebude zveřejněn. Slouží pouze k případnému kontaktu s komentujícím. Komentáře vulgární nebo nesouvisející s příspěvkem mohou být a také budou vymazány. Nepoužívejte HTML značky, budou odfiltrovány.

Ochrana proti komentářovému spamu

Do políčka napište tři nuly (čislicemi) a poté můžete