Mé poslední ROCKové angažmá (05.04.2006)
Dnes zavzpomínám na doby poměrně nedávné, a to na mou (prozatím) poslední účast v klasickém rockovém hudebním tělese. Je to příběh poněkud neobyčejný, i když se dopředu omlouvám za neznalost jmen, neboť - jak jsem již dříve psal - paměť není odjakživa mou silnou stránkou. Asi před čtyřmi, pěti lety mě zavolal můj dřívější spoluhráč - bubeník Jirka Melena z HB, zda bych si nechtěl zahrát v nově vznikající hudební skupině složené z hudebníků mého věku a spolupracovat na vlastní tvorbě s cílem hrát později v klubech a pokusit se prosadit do rozhlasových stanic. Zúčastnil jsem se první schůzky v HB s potenciálními spoluhráči a s mírným optimizmem jsem souhlasil. Zkušebna jakás takás byla, tak jsem začal jezdit pravidelně do HB a začali jsme zkoušet. Pouze vlastní skladby.
Vůdčí osobností se od začátku ukázal být Jarda Novotný (dnes ředitel barumky v HB), který přinesl několik hotových skladeb s výraznými nápady a zajímavými aranžemi. Chyběly texty, tak se zpívalo pouze "svahilsky" a problém textů se odložil na později. Ti, kdo někdy zakládali hudební skupinu ví, co to všechno obnáší a není to zdaleka pouze o materiálních záležitostech. Problémy začaly poměrně záhy ve vztazích. Výrazné osobnosti se těžko smiřovaly s dominancí kytaristy Jardy, kterému skutečně mozek pracuje na vysoké obrátky a dává to ostatním občas nepokrytě najevo. První odpadl sólový zpěvák, Jarda našel náhradu. Michala ze skupiny Rockle. Po zhruba roce zkoušení - bez jediného vystoupení - jsme byli připraveni na nahrávání ve studiu a byl dohodnutý termín nahrávání. Onu sobotu jsme se sešli ve studiu. Tedy - skoro. Až na basistu Boříka ze skupiny EMIL. Nepřišel. Co víc - nepřišel už nikdy. Beze slůvka rozloučení či vysvětlení.
Po tomto úderu skončil a odešel i zakládající bubeník Jirka Melena. Jardovi se povedlo opět zajistit velmi solidní náhradu - výborného bubeníka Tomáše z Polné a velmi schopného baskytaristu, kverulanta Doubka - středoškolského učitele ze Žďáru, s kterým jsem už dříve hrál. Změnili jsme i zkušebnu a zkoušeli jsme někde u Jihlavy. Opět jsme s novými hráči nazkoušeli těch několik věcí a tentokrát - asi po dvou a půl letech od založení kapely - se nám povedlo pět skladeb skutečně v jednom studiu nahrát. Byla to pro mne zcela nová zkušenost, nicméně měl jsem půjčené dokonce originální hammondky od pana Ledvinky mladšího, takže jsem si to užil. Po nahrávce ovšem opět i tento nový bubeník skončil a kapela se opět rozpadla, neboť jsem i já odmítl pokračovat. Jarda se pokoušel ještě o znovuvzkříšení, sehnal klávesáka i bubeníka, ale ani toto seskupení nevydrželo ani několik zkoušek a bez jediného vystoupení se nadobro rozpadlo.
A jakže se kapela jmenovala? Do odchodu zrádce Boříka byla kapela bezejmenná, název jsme neřešili. Po jeho odchodu jsme ustanovili pracovní název kapely "Boříkovy lapálie" podle stejnojmenné knihy Vojtěcha Steklače, když návrh "Boříkovi pohrobci" neprošel. Po nahrání oněch pěti skladeb ve studiu se název kapely změnil na úderný "RUBIKON", pod kterým byly nahrávky prezentovány posléze i v regionálním rozhlasu. Kapela RUBIKON nikdy nikde veřejně nehrála a už s největší pravděpodobností hrát nebude, od jejího definitivního rozpadu již uplynuly asi dva roky. Nicméně těch pět nahraných skladeb existuje, i když cesta k jejich vzniku byla dlouhá a trnitá. Pro zájemce tedy následují uvedené celé skladby, autorem (mimo té třetí - ta je Boříkova) je Jarda Novotný, texty napsal Michal.
- Rubikon - Máš pro co žít (mp3, 192 kbps, 4,87 MB)
- Rubikon - Johanka z Arku (mp3, 192 kbps, 7,84 MB)
- Rubikon - Každej má svý (mp3, 192 kbps, 5,96 MB)
- Rubikon - Vím co skrýváš (mp3, 192 kbps, 5,00 MB)
- Rubikon - Schází mi tvé obětí (mp3, 192 kbps, 10,3 MB)