U hřbitova (03.08.2006)
Po delší odmlce nacházím vhodné téma a dostatečnou motivaci napsat pár řádek. Ne že by byla nouze o štěpné události a nabízející se úderné komentáře k nim, a to na kterékoliv úrovni. Možná později. Všechno mi momentálně připadá tak nějak rozpatlávání nehodné. I fotografií se nashromáždilo, ty nejlepší určitě přijdou na řadu. Momentálně cítím daleko silnější potřebu podělit se o včerejší zážitky při mé návštěvě libického hřbitova. Jezdím sem docela často, máme tam hrobku kde jsou pochováni moje prarodiče z matčiny strany a nyní už i oba moji rodiče. Je to krásné místo na stráni nad obcí se širokým výhledem, který mě nikdy neomrzí a vždy mě překvapí něčím novým.
Včera v podvečer jsem tam opět zavítal. Málokdy jsem na tomto místě zcela sám, včera tomu tak bylo. Na celém hřbitově mimo mne ani živáčka. Po obligátní úpravě hrobu, zalití květin, zapálení lampičky a motlitbě jsem zjistil, že zde něco chybí. Je to plot. Ano, kolem celého hřbitova byla odstraněna ocelová drátěná plotová pole a zbyly pouze betonové základy a tyčky. Hřbitov se otevřel svému okolí a dostal novou pohledovou dimenzi. Spojil se zcela s okolní krajinou a stal se tak ještě více její součástí. Vstoupil jsem do tohoto okolí a nestačil jsem se dívat. Otevřely se mi zcela nové krásné a zajímavé pohledy nejen na hřbitov sám ale na jeho poetické a uklidňující okolí prozářené odpoledním letním sluncem.
