Šípkový den (15.10.2006)
Dnešní krásné odpoledne nešlo zůstat doma. Vyrazili jsme opět do Libice, tentokrát jsem jel dolů zámečákem 45 a policajti jak na potvoru tam zrovna nestáli.... no pech. Ale i když teploměr v autě ukazoval pouhých 9 stupňů ve stínu, vyrazili jsme na procházku na stráň nad Libici, kam i nižší říjnové odpolední sluníčko pěkně svítilo a zajímavě osvětlovalo nastupující podzimní scenérie. Ale musím to vzít od začátku. Dnešní den ale byl ve zvláštním znamení, a to ve znamení šípku. Už dlouho jsem měl slíbenou šípkovou omáčku - jak jsem již psal v příspěvku z února - a dnes tedy na ni skutečně došlo. Ze dvou receptů ve dvou kuchařkách jsme vybrali ten "modernější" a šli jsme do toho. Padlo tam i 1,5 deci červeného Savignonu (nebojte, pouze krabičák), ale po ochutnání nám to nějak nešmakovalo, tak jsme tam ještě (mimo recept) po odborné poradě nalili ještě celou šlehačku, šťávu z masa a dochutili to citrónkem a už to bylo ono. Zvěřina tedy nebyla, ale kejta z prasátka taky nebyla k zahození. Měli jsme velký strach, co tomu řekne naše ratolest Weu, neboť je po mě hrozná "konzerva" v jídle a nad svíčkovou pro ni nic neexistuje. No co, řekli jsme si, tak bude jen knedlíky a maso. Byli jsme příjemně překvapeni, nejen že TO jedla, ale DOKONCE si TO bere i s sebou DO BUDĚJOVIC!
A na té procházce? Zase šípek. Sbírali jsme šípkové plody - tentokrát ne na šípkovou omáčku, ale na ozdobné záležitosti do školky Březová :-) Děti se mohou těšit. My jsme se poškrábali o trny ale byli jsme odměněni krásnými ranně-podzimními scenériemi a pohledy na mou rodnou vísku (tedy pardón - MĚSTYS) Libici nad Doubravou. Nějak mě to tam stále táhne, kořeny jsou stále živé a naštěstí to není tak daleko. Večer si ještě pustím "Šípkovou Růženku" od Schelingera - tedy vlastně od Deep Purple - abych dnešní den zakončil STYLOVĚ :-) Takže na závěr jako vždy několik foteček:
