Zmenšeninová úchylka (17.10.2006)
Každý prý má nějakou úchylku. Já dneska na sebe jednu prásknu. Už od mládí mám rád malé věci, či spíše zmenšeniny věcí velkých či větších. Začalo to modelováním z modelíny a pokračovalo to dlouhý čas papírovou modelařinou. Pak to tak nějak přestalo, až před lety - ani nevím, jak k tomu došlo - jsem začal shromažďovat zmenšeniny lahví alkoholu - takzvané flaštičky. Nijak plánovitě ani systematicky, ale jelikož se tato moje úchylka roznesla po příbuzenstvu, začal jsem další kusy do skrovné začínající sbírky i občas dostávat a občas se něco koupilo. Po čase se tato úchylka - asi s věkem - utlumuje, ale sbírka flaštiček zůstala. Doma se jí bohužel nedostalo po upgrade naší kuchyně důstojných prostor a byla potupně odsunuta na půdu.
Tak se mi jich tuhle na půdě zželelo, že taková krása zůstává ukryta (lačným zrakům opilcovým) a odvezl jsem si je do práce. Tam obdržely konečně důstojné prostory v otevřené rohové skříňce hned naproti dveřím a návštěvníci mé kanceláře je od pondělí vesměs obdivují, i když mužská část se samozřejmě zajímá hlavně o pravost náplní flaštiček. Mám samozřejmě určité obavy o možnou krádež obsahu jednotlivých exponátů mé sbírky, ale jednak doufám, že teplé by to nepil ani barbar notorik a jednak - za tu trochu rizika to určitě stojí. konečně - můžete posoudit dle fotek.
Když o tom tak přemýšlím - moje úchylka směrem k malým věcem se zřejmě tak nějak probublala i do výběru mé partnerky, posléze manželky Lidušky. Poučen životaznalcem Miroslavem Horníčkem totiž vím, že:
"Co je malé, to je hezké a až to třeba nebude hezké, aspoň toho nebude moc!"
A já dodávám - aspoň mě nepřepere (zatím).
