17. listopad, vzpomínky veselé i smutné (aktualizováno) (17.11.2006)
17. listopad je ještě velmi mladým státním svátkem, dalo by se říci, že je právě v pubertě. Pro mne osobně je tento den připomenutím oněch stále živých událostí po tomto datu, které vedly k pádu vedoucí úlohy KSČ, k faktickému odstranění totalitního režimu a ke svobodným volbám. Ony události jsem osobně prožíval velmi silně, a to nejen proto, že jsem byl osobně druhý den po oné události v Praze na Národní třídě a na Václaváku. Je asi pravdou, že se kvalita života většiny lidí touto událostí minimálně nasměrovala někam úplně jinam, druhou věcí ovšem je jak se tomu či onomu člověku povedlo vyrovnat se s překotně se měnícími se podmínkami, legislativou, s novými možnostmi a povinnostmi, se zrušením práva na práci, a v neposlední řadě s průvodními negativními jevy těchto změn, zejména s velkým nárůstem ekonomické kriminality, mnohdy obtížně prokazatelné a dokazatelné, neboť nová vznikající legislativa nebyla dokonalá a kdekdo tyto nedostaky zneužil ve svůj prospěch. Nebývalým způsobem se také začala rozmáhat korupce, a to na všech místech, kde se rozhoduje o majetku státu či vůbec o cizím majetku. Na druhé straně byly odstraněny veškeré nesvobody totalitního režimu, byla nastolena svoboda slova, shromažďování i podnikání, máme plně konvertibilní měnu, jsme v NATO i EU (bohužel) a máme pluralitní demokratický politický režim a svobodné volby.
Aspekty pro i proti může každý položit na obě misky vah různé. Je na každém z nás, které tam či onam pokládáme a které pokládáme za důležité a rozhodující. Není ale od věci si čas od času zavzpomínat na všechny vlastnosti totalitního režimu, ne pouze na ty tzv. "příjemné". Dnešní den se mi jeví k této činnosti jako velice vhodný. Ale nebojte, nebudu vás unavovat vzpomínámím na tehdy všudypřítomné fronty, nedostatek svobody pohybu, vyznání, slova, nedostatek běžného zboží, peněz či na zpupné chování stranických bossů. Je na každém z nás jak a zda si na tuto dobu vzpomeneme a do jakého vztahu si jí s dnešní dobou zasadíme.
Dnešní den je ale pro mne - a určitě nejen pro mne - připomenutím smutné události, a to první výročí nečekaného konce života Jirky Poděbradského, chotěbořského internetového průkopníka, autora prvního elektronického časopisu, vynikajícího pedagoga, člena zastupitelstva i rady města, výborného a zábavného kamaráda s obrovskými až encyklopedickými znalostmi v jeho milovaných oborech a s krásnými vztahy k druhým lidem. Musím přiznat, že mi tato výrazná chotěbořská osobnost stále velice chybí. Vím, že se - i vzhledem k svému věku - musím pomalu smiřovat s tím, že někteří moji příbuzní, známí a kamarádi odejdou na cestu, z které není návratu, dříve než já. Ale i když jich v poslední době na tuto cestu odešlo několik, Jirkův odchod mě přece jen zasáhl nejvíce. Přece jen jsem ho znal již od svých dětských let, kdy se jako inovátorský učitel fyziky v Malči stal mým nejoblíbenějším učitelem a velkou autoritou. Po revoluci se pak naše životní cesta protly hlouběji znovu při společných zasedáních v zastupitelstvu a zejména 4 roky v městské radě. Po nastartování tohoto BLOGu pak byl mým častým čtenářem a diskutujícím, který mě svými věcnými a s hlubokými znalostmi psanými příspěvky často potěšil, ale musím příznat, že občas i zahanbil či uzemnil. Tak si poslední rok vždycky říkám, když píši nějaký důležitější příspěvek, co by na ten či onen příspěvek řekl či napsal Jirka a snažím se tak o jakousi jeho virtuální recenzi. Jeho sloh, jazyk a argumentace mi byla a je vzorem.
Dovolím si tedy v tento den zde uvést znění zprávy z mé pošty, kterou mě Jirka poslal téměř na den před pěti lety, a to 20.11.2001. Zajímavá není aš tak svým obsahem, jako přílohou, kterou zde uvádím. Je to fotografie, na níž je Jirka se svými kamarády u svého oblíbeného plzeňského moku v Panském domě slaví 46. narozeniny Milana Moce, ředitele místní ZUŠ. Je na ní evidentně veselý a myslím že i šťastný a takového si ho všichni také pamatujeme a takový zůstane i v mých vzpomínkách. Zde je onen e-mail:
Ahoj, mail od Tvého syna (jenž byl 70 tisícím čtenářem) mi připomněl, že Ti mám napsat, k čemuž se už delší dobu chystám. Rád bych s Tebou hodil nedlouhou řeč na téma komunálních voleb v příštím roce. Jak jsi na tom s časem, hodilo by se Ti to někdy tento týden? a kde se potkáme? Nedávno jsme s Milanem Mocem oslavili náhodně v PD jeho 46, mám fotky, jednu přikládám. No a gratulujeme k postupu do Zastupitelstva města! Trochu je tam prožeň! Zdraví Jiří Poděbradský a bobtail Harry
Aktualizováno 23. 11. 2006:
Aktualizováno 29. 11. 2006:
Dnes jsem obdržel zprávu:
"Jirko, dovolil jsem si Tvůj článek k 17.listopadu přidat na Jirkovu
vzpomínkovou stránku. Mirek Stehno"