Další vzpomínky na hudební minulost (27.11.2006) 
Probíral jsem se zase jednou starými fotografiemi a přišlo mi do ruky pár fotek z mého amatérského hudebního účinkování v chotěbořských kapelách. Nemám bohužel chronologickou paměť ani zápisky, takže nemohu sloužit časovými údaji a ani jinými přesnějšími informacemi ohledně všech kapel, v kterých jsem déle či krátce hrál. Nebylo jich zase až tak moc, asi by stačily obě ruce. Pokud bych měl pouze vyjmenovat - Atlantik, Fortuna, Experiment, Economia, Fortuna (2.), Tonic, Němcovo české sdružení, Rubicon a až nyní Harmonie. Doufám, že jsem na žádnou nezapomněl, snad na pokus na vojně, ale to bych snad ani kapelou nenazýval a stejně už si název (pokud nějaký byl) nepamatuju..
- Experiment - část členů, tedy konkrétně Mirajs Ledvinka, Jirka Melena (HB) a samozřejmě Láďa Mrkvička, chotěbořský Semelka. S touto kapelou jsme hráli asi nejtěžší skladby, pro mne konkrétně dvě skladby od Mariana Vargy. Škoda, že jsem z této kapely odešel na vojnu a už jsem se do ní nevrátil.
- Já v Experimentu - tedy alespoň si myslím, že to tak je. Za povšimnutí stojí jednak tři efekty na varhanách, ten úplně vlevo je NDR-ácká (slabá) elektronická napodobenina leslie-efektu, uprostřed je legendární "západní" phaser Small-stone (který mi byl později ukraden) a úplně vpravo je "domapižlantský" ale kupodivu docela dobře fungující booster, jehož autorem byl, tuším, Jirka Jiskra. Mezi tanečníky v pozadí - pro znalce - jsou vidět dva tehdejší skalní příznivci Experimentu ze Žďáru - Bob a Ivoš.
- S Jardou Mrkvičkou, další legendou chotěbořského rocku při jednom "crazy" vystoupení skupiny TONIC, na které jsme si "netradičně" upravovali oblečení.
- A totéž vystoupení - tentokrát opět Láďa Mrkvička a bratranci Klofáčové z HB, Slávek (basa) a Karel (sax). Povšimněte si skvělé stylizace Karla - sako naruby a dvě čepice :-) V této souvislosti jsem si vzpomněl na nesmrtelný Karlův výrok, datovaný ovšem do doby mnohem mladší, který zazněl na jednom ze vzpomínkových muzikantských večerů, na kterém si Karel zahrál mimo jiných kapel i se syny Zbyňka a Ládi Mrkvičkových. Nebudu to asi interpretovat zcela přesně, ale řekl: "Už nechci hrát s těma starejma Mrkvema, ale s mladejma Mrkvičkama!"
- Moje tehdejší vybavení, byl jsem tehdy fandou firmy KORG. Spodní nástroj - KORG EPS-1 (piano + strings) jsem do ČSSR dostal ještě prostřednictvím příbuzných z Rakouska, oficiálně to tehdy ještě nešlo. Vrchní KORG Poly-800 jsem už později koupil v TUZEXu, byla to tehdy bomba. Plně digitální polyfonní nástroj se spoustou moderních syntetických zvuků a s pamětí!
- Tonic na svatbě - tedy asi - podle těch kravat. Na snímku je náš výborný bubeník Roman Kudla a Karel Klofáč v zcela netypické roli basisty. I když Tonic byla jednou z mých posledních kapel, moje paměť moc ucelených zážitků nevybavuje. Pamatuju se jen na zcela poslední taneční zábavu, tuším, že byla někde na parketu a bubnoval už někdo úplně jiný. Láďa vždy zazpíval píseň a pak demonstrativně papír s textem přetrhl a hodil do publika... Nebylo to asi nic veselého, ale tato vzpomínka mě tehdy utkvěla v paměti. Určitě toho Láďa pak litoval, když po letech sháněl texty na vzpomínkové akce.
- A na závěr NČS - Němcovo české sdružení, poslední kapela, s kterou jsem veřejně vystoupil (pokud tedy nepočítám vzpomínkové akce a nynější duo). Na téhle kapele bylo dost věcí zcela netradičních, od zcela vlastního repertoáru přes obsazení - absence bicích (hráli jsme s automatickým bubeníkem, kterého jsem programoval), basa, dvoje klávesy a španěla - až po texty a úspěch v jednom pražském klubu, kde jsme tehdy získali nějakou cenu. A zkoušeli jsme u Vaňků v garáži - stejně jako s Fortunou. Jó, to byly časy - jen je tak nějak neumím zařadit časově. Ale mám dojem, že toto seskupení začalo před a skončilo po sametové revoluci. Protestsongy pak tak nějak vyšly z módy a mě to začalo táhnout k těm kombajnům - někde jsem si asi přečetl ta dvě hesla "YAMAHA - žádná námaha" a "Dřinu strojům" :-) Ale o tom až zase příště.
