Velikonoční zvyky (07.04.2007)
Velikonoční svátky mám rád. A to nejen proto, že vzhledem ke své pohyblivosti znamenají vždy prodloužený weekend a den volna oproti jiným svátkům, které na můj vkus a ž příliš často připadnou na nepracovní den... Hlavně proto, že předznamenávají definitivní konec zimního času a skutečný příchod jara, nejkrásnějšího ročního období. V pondělí velikonoční - jako každý rok - jedu hrát do Libického kostela sv. Jiljí na mši svatou, což je pro mne poslední roky už spíše vzácnost, neboť již roky jsem pouze příležitostným varhaníkem.
Velikonoční svátky ale přináší do života řadu ustálených zvyků a dobrot, jako velikonoční mazance, půst na Velký pátek (měli jsme bramboráky a večer svítky), dnešní velikonoční "hlavičku", která se dopéká v troubě, a velikonočně-jarní výzdoby v širokém okolí. Neotřelou velikonoční výzdobu jsem zahlédl na libickém náměstí (opět sv. Jiljí) na zápraží bývalého libického starosty, ovšem pouze z jedoucího auta, takže žádné foto :-( Na Velký pátek se také prý nesmí prát prádlo a hýbat se zemí, což jsme se snažili dodržet, dovezl jsem pouze druhou fůru mulčovací kůry od pana Boháče z Nové Vsi. No, a čistili jsme jezírko, ale to jase není zem, ale bahno, tak to snad nevadí. No a babička ovšem nechtíc vysypala květináč, takže průšvih... No, snad se to nepočítá, když to nebylo schválně. Jo, a Jim JC přiznal, že při cestě domů (samozřejmě vláčkem) měl párek v rohlíku... no to je teda nezodpovědnost.
Na velikonoce za mého mládí mám zase jenom hezké vzpomínky, chodili jsme s kamarády klapat po celé Libici, když zvony odlétly do Říma a já jsem záviděl kamarádům jejich dvojité či trojité klapačky s více kladívky. Pan Sekerka z Čihadel nám upletl krásné pomlázky z červených proutků, které pak v pondělí usedaly na pozadí našich spolužaček, kamarádek a jejich matek a sester. Domů jsem nosil plný košík vyšlohaných vařených vajíček, z kterých pak maminka udělala plněná vejce k večeři a já je nosil ještě týden na svačinu do školy.