HUVEL a memoriál Jardy Mrkvičky (18.09.2007) 
Pátek v právě uplynulém veekendu byl zcela ve znamení hudebním. Dopoledne jsem na cestě v Praze navštívil každoroční veletrh hudebních nástrojů a navečer pak odstartoval v chotěbořské sokolovně memoriál Jardy Mrkvičky, troufám si říci jedna z nejpovedenějších chotěbořských rockových akcí letošního roku.
V Praze na HUVELu jsem měl jako hlavní cíl otestovat a proklepnout možného nástupce mého stávajícího nástroje PSR 740, kterýmž se možná stane YAMAHA PSR S900, novinka letošního podzimu. Bohužel podmínky na HUVELu jsou mírně řečeno špatné, všude okolo velký rámus a usadit se na příliš dlouho k nástroji je zase nefér vůči čekajícím na totéž... Nicméně jsem i za tu slabou hodinku osobně zaznamenal velký pokrok za těch 7,5 roku, co mám 740cítku. Nástroj mimo mnoho nového obdržel spoustu nových moderních zvuků i stylů, má podstatně lepší možnosti přípravy na živá vystoupení, umí komunikovat s internetem, umožňuje připojení libovolné USB paměti, na kterou umí nahrát výstup z nástroje včetně externích vstupů či zpěvu jako wav soubor. K vytvoření perfektní nahrávky tedy není třeba studia a už ani PC, běžnou nahrávku nástroj pořídí zcela autonomně a ve výborné kvalitě. Tak uvidíme, v sobotu jedu ještě na druhý konkurenční veletrh MUZIKA 2007 do Průmyslového paláce v Praze. U nás prostě musí být všechno dvakrát, jako ta česká miss České republiky...
Ovšem večer bylo všechno jinak! Přiznám se, že po akci minulou sobotu, která zvukově i organizačně byla podprůměrná, jsem netrpěl přílišným očekáváním. O to více jsem byl příjemně překvapen už před započetím celé akce, a to profesionální zvukovou i světelnou aparaturou, vyzdobením pódia velkou Jarkovou fotkou a mnoho zarezervovaných stolů svědčících o velkém zájmu publika.
Jako první jsme vystoupili se vzpomínkovým vystoupením skupiny Atlantik, která mě vlastně nasměrovala na dráhu rocku, neboť byla moje první. Už jsem to naštěstí nezkazil jako minulou sobotu, takže myslím, že jsme to v rámci svých muzikantských dovedností zahráli docela slušně. Už při tomto vystoupení byl sál plný, odhadují účast na cca 400 osob. Po nás se připravila hvězda večera, Karel Kahovec se svou skupinou, Viktor Sodoma bohužel nedorazil... Vzpomínkovými písněmi ze svého repertoáru i P. Nováka přilákal na taneční parket plno tanečníků. K jeho vystoupení není co dodat, bylo to perfektní a profesionální včetně lehce lechtivého uvádění písní.
Po tomto vystoupení následoval další vrchol večera - Hotel California od Eagles v podání směsné kapely asi deseti muzikantů z nichž šest mělo jméno Mrkvička. Tři bratři a jejich tři synové, všichni výborní muzikanti, vzdali Jarkovi hold touto skladbou, která patřila k jeho nejoblíbenějším. Všichni se vystřídali ve zpěvu, dvě sólovky zahrály závěrečné sólo. Tuto skladbu jsem si celou nahrál do foťáčku jako mov soubor, takže se z ní mohu těšit i opakovaně, heč! :-)
Pak nastoupila skupina Mercury a po ní MusicQ opět za mé účasti. Zde už bych na celkovou kvalitu tedy vůbec nesázel, notabene uprostřed vystoupení najednou zhasla všechna světla a vypnul zvuk. Vypli proud, tedy v půlce Chotěboře a na více než půl hodiny. Nezachránil to ani Karel Klofáč se svou kropenkou, když se v nastalé tmě snažil rozptylovat zmatené a rozčarované posluchače lidovou písní Škoda lásky. Mnohým posluchačům i muzikantům brzy došla trpělivost a vzali roha, takže po opětovném příchodu proudu již mohla večer dokončit "jen" skupina FARAON, nám bubeník zmizel a skupina SNAKEBITE také již nebyla mezi přítomnými.
Závěrem je tedy třeba poděkovat všem organizátorům. Především iniciátorovi celé akce, tedy John Dulák Docekalovi, který se nemohl dostavit na Jardův pohřeb a tak si vymyslel takovouto akci. Dále Karlovi Mrkvičkovi a Jirkovi Uťákovi a mnoha dalším, díky kterým byla tato akce i přes drobné nedostatky vrcholem letošní chotěbořské rockové sezóny, tedy alespoň dle mého názoru. Vy, kteří jste tam s námi v pátek nebyli, můžete skutečně jen litovat, už hodně dávno nebyla v Chotěboři akce s takovouto atmosférou. Příslib Karla Mrkvičky - udělat z této akce každoroční memoriál pro naši generaci - mě naplňuje radostí a očekáváním a už teď se těším na příští rok. Kombinace profiků a amatérů spolu s dobrovolným vstupným a skvělou reklamou je perfektní kombinace a stoprocentně organizátorům vyšla. Nezbývá než říci - Jarda to určitě viděl a slyšel a myslím, že se by tam byl nejraději s námi...