NoteBLOG – Vzpomínka na Emila Zárubu

Vzpomínka na Emila Zárubu (25.03.2008) Fotogalerie k článku

Moje varhanické "kariéra" v libickém kostele sv. Jiljí je spojena s osobou pana Emila Záruby, kanovníka, posledního stálého duchovního v Libici nad Doubravou. Na obecné škole mě učil náboženství a jakmile jsem začal chodit na kůr, očaroval mě tento královský nástroj na celý život. Pan Smejkal, místní varhaník, bohužel zemřel záhy a já jsem nastoupil na jeho místo a hrál o mších ještě v době, kdy jsem nohama nedosáhl na basový nožní pedál. Tak pedál mačkal můj taťka, a to ty nejspodnější, neboť prý to nebylo poznat, že to neladí...

Pan kanovník Záruba byl ovšem velký muzikant s výborným hudebním sluchem i vzděláním a veškeré mešní písně postupně přepsal osobně ve vlastní harmonizaci, neboť mu harmonizace v tištěných notách nevyhovovaly. To on mě dal ty hlavní základy hry na varhany a nenásilnou formou právě v těchto jím harmonizovaných mešních písních a v dalších skladbách mně vštěpoval principy harmonizace, improvizace a obecného stylu hry na kostelní varhany. Jelkož jsem v té době hrál už několik let na piano, přechod na varhany nebyl úplně jednoduchý. Nejtěžší bylo naučit se hrát nohama na basový manuál, a to vždy nejnižší tón z varhanní partitury. Varhany ale hlavně nemají úhozovou dynamiku a ani pedál pro prodloužení tónu. Klávesa hraje stále stejně silně podle zvolené kombinace píšťalových rejstříků a ihned po zdvihu prstu z klávesy se znění tónu ukončí. Proto se musí hrát vázaně, legáto, řečeno expresivními jadrnými slovy pana kanovníka - "prsty musí být ke klávesám přis*ané!"

Co se stalo s jím psanými notami? Všechny jsou dodnes v používání a tak jsem si řekl, že by bylo dobré tyto jím ručně psané noty, staré několik desítek let, zdigitalizovat pro případ poškození či ztráty. To jsem tedy během víkendu udělal a jako přiložená fotka je oskenovaná moje asi nejoblíbenější mešní píseň, která se v Libici hraje již tradičně o pouti, tedy první neděli v září. Pevně doufám, že letos zazní v libickém kostele tato píseň již na renovovaných opravených varhanách, které jsou již několik měsíců odvezené u varhanářské firmy v Olomouci.

Následuje pokus - video s touto písní:

Komentáře

1. komentář napsal(a) Jilda dne 26.03.2008 v 11:05

Jestli mě paměť neklame, nehrál kanovník Záruba taky na kytaru? Někdy v patnácti jsem ho byl poprosit o klíč k věži kostela, abych mohl shora natočit na 8mm film záběr libického náměstí, a vím, že mě to tenkrát překvapilo. Od "faráře" bych to nečekal. Dokonce bych řekl, že měl klasickou kytaru, ale s nějakými udělátky připojenou přes rádio... Ale možná je to klam, HOSIPA je HOSIPA...

2. komentář napsal(a) Jirka C. dne 27.03.2008 v 07:22

Je pravdou, že pan kanovník často experimentoval s elektřinou, pamatuju si na více jeho výrobků v tomto oboru, ale kytaru si tedy nepamatuji. Je možné, že s "elektrifikací" kytary experimentoval, ale jeho dominantou byly varhany. Pamatuji si například na výrobek, který produkoval ozón. Byla to velká gramofonová deska polepená z obou stran jakýmisi staniolovými proužky, která se na výšku otáčela a těch proužků se při tomto pohybu dotýkaly jakési kovové nožičky ze stran. Také mě vyrobil první "syntezátor" , neboť tehdy jsem byl uchvácen "ohýbáním" tónů na prvních syntezátorech dnes již legendární značky Moog. Tento jeho přístroj byl ovšem uzavřen do kovové krabičky od čaje a na víčku bylo přidělané černé kolečko, jehož otáčením (po zapojení do zesilovače) přístroj vyluzoval tón s měnící se výškou podle polohy kolečka. Fungoval na plochou baterii. Patřil odjakživa k Libici a tak se nechce věřit, že je to už 18 let, co zemřel..

3. komentář napsal(a) Jilda dne 27.03.2008 v 14:53

Tak odkud se mi ta kytara do hlavy dostala? Je pravda, že na konci šedesátých let se to takhle dělávalo, málokdo měl na pořádný zesilovač, vždyť víš... To není jako dneska. Ale na druhou stranu... Mám známého, který má takovou mašinu s klávesama, na které dokáže udělat muziku, jako by hrál celý orchestr. Z mašiny vytáhne cédéčko a prý, pusť si to doma. No, muzika je to pěkná, ale kytara je kytara a saxík je saxík, ne? :-) Jinak libického kanovníka jsem moc neznal (spíš bráchové), i když se jmenoval Záruba a sloužil v kostele sv. Jiljí... :-)

Přidat komentář

Povinné položky jsou jméno, komentář a antispam; e-mail nebude zveřejněn. Slouží pouze k případnému kontaktu s komentujícím. Komentáře vulgární nebo nesouvisející s příspěvkem mohou být a také budou vymazány. Nepoužívejte HTML značky, budou odfiltrovány.

Ochrana proti komentářovému spamu

Do políčka napište tři nuly (čislicemi) a poté můžete