NoteBLOG – Doba instatních informací

Doba instatních informací (02.12.2008)

Žijeme v podivné době. V době přecpané informacemi, a to takovým způsobem, že se v nich už nedokážeme ani orientovat, natož je alespoň zaregistrovat. Na druhé straně jsme masivně masírováni na všech možných i nemožných místech pseudo-informacemi až dez-informacemi, které nás mají nasměrovat tam či onam, ovlivnit naše chování či dokonce myšlení ve prospěch něčího zisku bohatství či moci. Běžný člověk mého typu (což je opět něco jako běžný prací prášek :-) na tu záplavu informací a zejména balastu okolo ní prostě nestačí a je odkázán v podstatě na prostou náhodu k jakým informacím se občas na netu prokliká, pokud tedy na to "občas" je čas a chuť.

Tato podivná doba tak vyprodukovala speciální instatní informační produkty, které nám mají v tomto nekonečném a rozpínajícím se informačním vesmíru pomoci. Které nás mají v této džungli vést "správnou cestou", které nám mají pomoci utvořit si rychle a bez námahy "vlastní názor", které nás učí co je správné a co ne, co je pravda a co lež, co je krásné a co je kýč, co potřebujeme, co musíme mít a bez čeho bychom pravděpodobně brzy zahynuli. Je asi skutečně dost těžké nepodlehnout alespoň zčásti informačním, politickým či marketingovým kampaním či reklamám, které vymýšlí, vytvářejí a realizují týmy školených specialistů. Stokrát opakovaná lež se - bohužel - stává pravdou i v naší době. Lze tak říci, že mnoho lidí je možné poměrně jednoduše přesvědčit o čemkoliv, a to hlavně díky oněm všemocným informačním instrumentům. Stačí mít dost peněz či moc k takové kampani. Je kolikrát skutečně obtížné odlišit "zrno od plev", pravdu od lži, informaci od dezinformace.

Zkratky, loga, hesla, nadpisy, upoutávky, klipy, reklamy, výcucy,... to je ten zásadní informační pokrm "mas". Málokdo má čas a prostředky na sestavování a zejména masové zveřejňování seriózních a dostatečně obsáhlých analytických informací, tedy pokud to náhodou nemá v popisu práce, prostě proto, že by je asi málo lidí koupilo a ještě méně četlo. Není to dobrý byznys, a co není dobrý byznys (a není to dotované z EU :-), to prostě neexistuje.

Netajím se svými euroskeptickými názory a tak v poslední době vnímám pozorněji informace vztahující se k našemu členství v EU včetně horkého tématu tzv. Lisabonské smlouvy. Snažím se udělat si na některé zásadní otázky vlastní názor i když mi bude na pendrek. Informace a nejrůznější "názory" (tvářící se jako informace), které jsou nám podsouvány všemi možnými "masmédii" beru už jako vždy s rezervou a snažím se vnímat i jiné zdroje. Chce to čas a i trochu štěstí, aby člověk narazil na něco zajímavého, dostatečně důvěryhodného a obsahově a informačně podrobného. Svým vědomě subjektivním výběrem jsem narazil na - podle mého - zajímavého autora, kterého bych rád případným zájemcům doporučil. Jedná se o Jana Zemana a jeho článek s výstižným názvem Kterak se nezletilá Č. R. stala nevěstkou u mamá Júnije. Tedy - pokud máte zrovna dostatek času a chuť, není to čtení krátké ani jednoduché, ale - myslím - určitě stojí za přečtení, a to až do konce. Mohu doporučit i jeho další články na jeho blogu na www.idnes.cz z posledních 14-ti dní, také stojí za to.

Pravdou je, že člověk (včetně mne) asi raději čte informace, které spíše potvrzují než vyvracejí jeho tušení o "tom či onom", což má určitě svůj podíl na tomto mém doporučení. Opravdu málokdy mne ale zaujal článek takového rozsahu a zejména obsahu, a to vnímám i jako mou osobní chybu mající svůj původ i v mém dlouhodobém narušení oním dnešním světem instantních názorů, nadpisů a kampaní. Neměli bychom mu podléhat a spolehnout se ve významných otázkách na informační "výcuc", na instatní info v televizi, v tisku či na billboardu (to už vůbec ne!). Dá to občas práci a hlavně čas, kterého se v dnešní době pracujícím lidem většinou nedostává, ale výsledek může stát za to.

Komentáře

1. komentář napsal(a) Mirek Stehno dne 03.12.2008 v 08:19

Zajímavé názory a informace jsou také na : http://kareldrabek.blog.idnes.cz/ .

2. komentář napsal(a) Jilda dne 05.12.2008 v 16:04

Docela těžké téma, Jirko... Člověk je masírován, ale stejně nakonec tak nějak dá na vlastní zkušenost, ne? Pravda, v případě Lisabonské smlouvy to může být docela těžké - pokud tedy nejsme jednoznačně přesvědčeni a žádné argumenty nás nezlomí (předevčírem to přímo učebnicově předvedl ministr Julínek). Taky hledám různé informace, které by mi objasnily, proč bych se měl přiklonit k jedné, či druhé straně... Ale nakonec dám na srdíčko. Narozdíl od tebe chovám k EU přízeň, a spíš intuitivně, než abych si to nějak zdůvodňoval. Možná to souvisí s povahou (umím být všude doma, ač kořeny mám v Libici), možná se zkušenostmi... Zrovna nedávno jsem si tak sám sobě s povděkem kvitoval, jaká je to paráda, když jsem letěl do Kolína nad Rýnem (s přestupem v Mnichově), poprvé po schengenu. Pas ukážeš slečně u přepážky, kde máš zabukovanou letenku, a to ještě asi jen proto, aby si přečetla jméno a nekomolila ho při zadávání do počítače, a pak pas ukážeš u elektronického rámu, kde tě přejedou, jestli nemáš bouchačku (při zpáteční cestě v Kolíně jsem ho ani nemusel otevírat), a pak už na tobě nikdo nikde nic nechce, co se týče identifikace (palubní letenku, ale to je jako lístek v autobuse) - přiletíš, vylezeš, nic - jako v pražském metru. Kdo zažil cestování před schengenem, a cestování za minulého režimu, ten tohle srovnání musí chápat jako obrovské pozitivum. Už jen ta absence pocitu ponižování; anebo takového toho pocitu někde v krajině břišní... O cestování autem po Evropě ani nemluvě.... A taky je krásné, když si tak prohlížíš lidi třeba na takovém mezinárodním letišti, jakým je Mnichov, nepoznáš, odkud jsou, dokud nepromluví. A to taky nebývalo... Promiň, jestli tohle nezapadá do tvého euroskepticismu, ale já to ani jinak vnímat nemůžu... Ale inu ovšem, naši předkové taky věřili, že nám Francouz pomůže, když nás Hitler napadne. Věřili srdíčkem. :-)

3. komentář napsal(a) Jirka C. dne 07.12.2008 v 10:15

Jildo, já tvůj eurooptimiznus chápu, cestování do EU je pro tebe snadné, příjemné, ale proto se snad nemusíme vzdávat podstatné části své suverenity a nechat se v EU snadno přehlasovat většími státy - pokud má vše obdobně zjednodušit. Nebo jiný příklad - manželství. Vstoupil jsi (a i tvoje drahá polovička) do manželství - předpokládám - dobrovolně a v "referendu o vstupu do manželství" jste oba řekli "ano" s tím , že jsou daná pravidla, tedy oba manželé mají v rozhodování (například o společném majetku) jeden hlas. Nyní se ale chystá legislativní změna v rozhodování v manželství, připravovaná novelizace zákona o manželství stanovuje, že poměr rozhodovacích hlasů v manželství bude odteďka podle toho, kolik který z manželů váží. Poslanci zákon schválili a od 1.1. začne platit. Jak by se ti ( a tvé manželce) líbilo rozhodování v manželství ? Jednomu lépe, jinému hůře, to je zřejmé. Jeden z manželů (ten lehčí) samozřejmě logicky nadává na poslance, co to schválili za kravinu. (A to nechci ani domýšlet, co by se stalo s lehčí manželkou, kdyby se začala snažit strhnout více hlasů na sebe ... :-)

Přidat komentář

Povinné položky jsou jméno, komentář a antispam; e-mail nebude zveřejněn. Slouží pouze k případnému kontaktu s komentujícím. Komentáře vulgární nebo nesouvisející s příspěvkem mohou být a také budou vymazány. Nepoužívejte HTML značky, budou odfiltrovány.

Ochrana proti komentářovému spamu

Do políčka napište tři nuly (čislicemi) a poté můžete